Výsledky hledání

Čím to asi je, že Bůh děti, ty nebeské perličky, nestvořil všechny společně jako anděly – přesně tolik, kolik jich chtěl mít, ale různě je rozděluje mezi lidi? Vzdává tím úctu lidem, aby se tak stali pomocníky svého Stvořitele při rozmnožování jeho tvorů. Nemají z nich však mít jen potěšení a radost, ale také se na nich něco napracují. Tato práce znamená vést je tak, aby byly tím, čím mají být. Rodiče tedy nenaplní své povinnosti vůči dítěti jen tím, že ho naučí jíst, pít, chodit, mluvit a oblékat se. Uvnitř těla bydlí hospodář (totiž rozumná duše), o kterého je třeba pečovat víc než o vnější chaloupku, jeho obydlí. Duše a mysl je hlavní částí člověka, takže se má předně pečovat právě o ni, aby zdárně a ušlechtile rostla. Dobře rostlá mysl je pak taková, která je osvícená nebeskou moudrostí, aby člověk znal důstojnost Božího obrazu ve svém nitru a aby ji strážil a hájil. Kéž by z našich dětí jako ze živých Božích obrazů den za dnem stále jasněji zářily paprsky jeho věčné a nehyno...

Od vzestupu sekularizace zaujímá náboženství stále problematičtější místo v naší západní kultuře. Jaké má ale křesťanské dědictví v Evropě alternativy? Humanismus klade „člověka“ do středu všech věcí. Lze ale věřit v „člověka“ stejným způsobem, jako lze věřit v Boha? Je to vskutku racionální? Obstojí to v čase? A především: Činí „víra v člověka“ naši společnost humánnější? Lze z naší kultury odstranit Boha a křesťanské hodnoty tak, aby se přitom vše nezhroutilo jako domeček z karet? Volnomyšlenkářství bylo vůči církvi vždy značně kritické, což by samo o sobě nevadilo. Co když na něj vztáhneme jeho vlastní kritéria? „U nás dosud neznámý Belgičan Ignace Demaerel napsal knihu 95 tezí o humanismu. V této rozsáhlé knize, jejíž název záměrně připomíná „95 tezí“ Martina Luthera z roku 1517, popisuje kořeny současného humanismu a jeho vývoj v průběhu staletí. Dokládá, že počátky humanismu se odehrávaly na půdorysu křesťanství. Humanismus ale postupně křesťanství opouštěl ...

...

Je dnešní Bible stále tím Slovem, které Bůh původně inspiroval? Richard Brash ve své knize ;Jak Bůh uchoval Bibli; srozumitelně a poutavě odpovídá na otázky, které si kladou věřící i nevěřící: Je možné, že se biblický text opravdu dochoval v původní podobě? A jak víme, že se dochoval přesný? Autor čtenářům přibližuje Boží působení v praxi a ukazuje, že mezeru mezi dávnou inspirací biblických pisatelů a osvícením dnešních čtenářů Písma lze překlenout pochopením nauky o Boží prozřetelnosti. Kniha vám mimo jiné pomůže získat: nový pohled na to, jak Bůh o své Slovo pečuje napříč dějinami spásy větší důvěru v autenticitu Bible lepší pochopení procesu, jakým se Písmo dochovalo ;V této knize najdete obdivuhodně jasný úvod do často opomíjené nauky. Pomůže vám prohloubit důvěru v Bibli a posílit úctu ke svrchovanému Bohu, který v ní promlouvá.; — Vaughan Roberts...