Život není dlouhá a poklidná řeka. Před pár lety se mi vážná nemoc postarala o nedobrovolný, dlouhý odpočinek. Uzdravil jsem se. A konečně jsem také pochopil Ježíšovu výzvu „Trochu si odpočiňte“. Naučil jsem se odpočívat, a to beze studu a bez skrupulí. Abych mohl být více člověkem. Abych lépe sloužil svým bratřím. Západní společnost neustále pracuje a za čímsi se žene. A pokud se někdy zastaví, pak jen proto, aby se mohla dát efektivněji znovu do klusu. Francouzský myslitel Blaise Pascal byl přesvědčený, že „příčina veškerého lidského neštěstí tkví v tom, že člověk není schopen odpočívat“. Bohužel nejde o přehnané tvrzení. Musíme vzdát chválu odpočinku. Je to však ošemetná záležitost. Nebudeme pak osočeni, že oslavujeme lenost, že nejdeme s dobou, ale v protisměru? Nebylo by se čemu divit. Popravdě řečeno, copak dnešní člověk ještě dokáže zaslechnout a přijmout Kristovo pozvání, aby si odpočinul? (z úvodu autora) Maximilien Le Fébure du Bus je ře...
