Terezie Martinová žila ve Francii v druhé polovině 19. století (1873–1897). Byla nejmladší z početné rodiny, kde ovšem několik dětí zemřelo; zůstaly jí čtyři starší sestry. Velice záhy se „probudila“ ve víře a začal ji přitahovat zasvěcený život. V pouhých patnácti letech vstoupila na Karmel v Lisieux, kde přijala řeholní jméno „Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře”. Postupně objevovala, že Bůh je milosrdný a plný lásky, kterou touží rozlévat do srdcí všech lidí. Když jako velmi mladá vážně onemocněla, představená kláštera (její rodná sestra) ji vybídla, aby sepsala vzpomínky na jejich společné dětství a jak ji Pán v životě vedl, čemu ji učil. Tak vznikla slavná kniha Příběh jedné duše, která dodnes oslovuje lidi po celém světě. Krátce před smrtí slíbila, že bude z nebe posílat „déšť růží“ – déšť milostí: proto se dnes znázorňuje nejčastěji s růžemi. Zdálo by se, že mladičká karmelitka bude záhy zapomenuta, ale Bůh měl jiné plány. Vbrzku byla svatořečena a prohlášena patronkou...
