Ježíš, jak jsem ho neznal

Každý člověk, který se někdy tázal po smyslu života, po existenci Boha a setkal se s osobou Ježíše, se ptal: „Vážně Bohu na nás záleží? Má vůbec Bůh zájem o utrpení tady na zemi?“
Philip Yancey na tyto otázky odpovídá:

• Jestli tak mohu mluvit, Bůh se „naučil“. jak chutná život uvězněný na planetě Zemi. Ježíš poznal zármutek důvěrně, během krátkého, strastiplného života nedaleko prašných plání, kde se kdysi v bolestech svíjel Jób…
• V Ježíši se Bůh jakoby položil na pitevní stůl, rozpažený v pozici ukřižovaného, aby se dal k přezkoumání všem skeptikům, kteří kdy žili…
• Mám pocit, že všechny ty pokroucené teorie o Ježíši, které samovolně vznikaly už od chvíle, kdy zemřel, postě jen potvrzují to nesmírné riziko, jaké Bůh podstoupil, když se položil na potevní stůl – a dokonce se zdá, že to riziko vítá: „Prozkoumej mě. Vyzkoušej si mě. Rozhoduješ ty.“
  

Dejme tomu, že by mnoho lidí mluvilo o nějakém neznámém člověku. Někteří by říkali, že je příliš velký, jiní zas, že je příliš malý, a to by nás mátlo. Někteří by namítali, že je příliš tlustý, jiní by bědovali, jak je hubený; někteří by pokládali jeho vlasy za příliš tmavé, jiní za příliš světlé. Jeden výklad by byl, že má neobvyklou podobu. Existuje však ještě další možné vysvětlení. Třeba ji má správnou... Zkrátka, celá tahle neobyčejná věc je snad ve skutečnosti obyčejná, přinejmenším normální; snad je to střed. – G. K. Chesterton

Když jsem pracoval jako redaktor Campus Life a redigoval články svých kolegů, vznášel se mi po boku neodbytný přízrak pochybností. Říkal jsem si: „Kdo vlastně byl ten Kristus? Vážně tomu věříš? Nebo prostě dodržuješ stranickou linii a věříš v ni, protože tě za to platí? I ty ses připojil k bezpečnému konzervativnímu středu – k současným verzím právě těch skupin, které se Ježíšem cítily ohroženy?“