Megapopulární heavymetalová skupina The Scream zahájila poslední píseň svého koncertu před nabitým hledištěm Poseidon arény v San Franciscu. Hudba nahlas duněla a spolu s nejnovějšími speciálními efekty, nalíčením členů kapely a jejich kostýmy tvořila strhující show.

Hlavní zpěvák kapely The Scream Tommy Doland měl na tváři namalovaný rudý pentagram. Z jeho středu žhnuly temné oči. Vlasy po ramena měl černé jako uhel, až na jasně modrý pramen vpředu. Oblečený byl částečně jako římský císař a částečně jako Darth Vader z Hvězdných válek. Přecházel z jednoho konce pódia na druhý a dlouhý plášť za ním vlál.

Přitom zpíval:

Na křídlech ohně letím

Pole touhy pálím

V sepětí s pánem nejvyšším

Co výš a výš mě zvedá...

Při slově zvedá přešel jeho hlas v hlasité zavřísknutí, jedno z poznávacích znamení kapely. Posluchači okamžitě zareagovali šíleným řevem.

I na samotné obecenstvo byl zajímavý pohled. Fanoušci byli oblečeni do doma vyrobených kostýmů napodobujících hábity skupiny a byli i podobně nalíčeni. Působili ještě rozzlobeněji než kapela. Byli v neustálém pohybu a vráželi jeden do druhého se zuřivostí, která byla něčím mezi divokým nekontrolovaným tancem a záměrnou surovostí.

Mike Parsek, bubeník kapely, bušil základní rytmus a přitom pozoroval ty vlny rozhněvaných lidí. V duchu se sám sebe ptal, jak dlouho ještě potrvá, než nad sebou posluchači ztratí kontrolu. Týden předtím museli být během jejich koncertu v Denveru tři kluci převezeni do nemocnice. Mike si samozřejmě uvědomoval, že to také mohlo dopadnout mnohem hůř. Na koncertech jiných kapel byli mladí lidé taky občas ušlapáni k smrti. Jenže vytváření vzrušené atmosféry patřilo ke klíčovým prvkům jejich vystoupení. Fanoušci přijeli koneckonců právě proto, že se pořádně odvázat chtěli.

Mike znovu přejel ječící fanoušky očima a zamračil se. Občas měl strach, jak to řádění asi skončí.

Tommy Doland si evidentně s touhle stránkou koncertu vůbec žádné starosti nedělal. Jeho přístup k věci byl stále stejný – přitlačit, přitvrdit, posunout hranice o kus dál.

Zlatým hřebem vystoupení vždycky bývalo Mikeovo bubenické sólo. Ať do toho Mike řezal, jak chtěl, Doland to chtěl vždycky trochu drsnější. Na téhle šňůře pojal sólo na bicí jako velkolepou podívanou se spoustou speciálních efektů. Vrcholným momentem sóla byl teď ohnivý výbuch obrovského děla, které vypadalo jako rozzuřený drak. Když Mikeovo sólo dosáhlo vrcholu, vypálily dva obrovské plamenomety ukryté v drakově hrdle. Nad hlavami obecenstva vyšlehly šestimetrové ohnivé jazyky. Diváci ječeli nadšením.

Přišla chvíle pro Mikeovo sólo. S vervou se do něho pustil. Zvyšoval tempo i razanci a přitom cítil, jak v posluchačích vzrůstá napětí. V tomhle bodě očekávali nějakou pořádnou show. I v něm rostlo napětí, protože se v duchu připravoval na výbuch, ke kterému mělo dojít.

Přešel do závěrečného úseku sóla a pozoroval přitom hlavního technika Billyho Phelpse, který měl za úkol dělo odpálit. Billy jako obvykle pokyvoval hlavou do rytmu a prst měl položený na tlačítku, připravený je stisknout. Mike se vnitřně připravil na okamžik, kdy to bouchne, a nepatrně na Billyho kývnul. Viditelný pokyn byl ale zbytečný. Billy znal časový rozvrh jako své boty. Stiskl knoflík.

Krátký okamžik se nedělo nic, a pak se ozval praskavý zvuk, který Mike předtím nikdy neslyšel. Z drakovy tlamy vyšel obláček dýmu. Pak následoval zvuk, který zněl jako zasténání drakova žaludku. A pak nastalo ticho.

Něco se pokazilo.

Mike si oddychl. Na jednu stranu byl rád, že to nevyšlo. Pokaždé, když dělo vypálilo, si říkal, jestli se kluci a holky v první řadě nepromění v zápalné oběti. A pak zahlédl koutkem oka Tommyho Dolanda. Vypadalo to, jako by se vedoucí zpěvák skupiny smál.

---

V závěrečné části koncertu kapela s vervou doprovázela Dolanda, který zpíval jejich nejnovější hit Armáda noci. Billy se mezitím snažil opravit draka.

"To by mě zajímalo, proč to nestřílí," mručel si pro sebe a prohlížel přitom obvody na světelném panelu, kterým se ovládalo dělo. "Vypadá to, že všechno je v cajku. Musí to být někde v hlavni. Radši vypnu proud."

S těmi slovy vypnul kontrolní panel a začal se soukat pod dělo. Na jevišti Doland zpíval:

Armáda noci

Bez strachu jde se bít

Do nebezpečí míří

A nechce v světle žít

Doland se svíjel na jevišti a obecenstvo ječelo. Kytarista Jackie Vee se pohroužil do ohnivého sóla. Billy se mezitím snažil dostat k ústí hlavně.

Doland pokračoval ve zpěvu:

Armáda noci

Rozkazy pána zná

V nesvaté válce

Za něj i život dá

Při těch slovech vypínač děla náhle přecvakl do pozice "zapnuto", jako by jím pohnula nějaká neviditelná ruka. Billy si toho ale nevšiml. Naklonil se a posvítil si baterkou do drakovy tlamy. Doland zpíval dál:

Armáda noci

Bezbožní, kteří jdou

Za duše svoje

Získáme sílu tvou

Nabíjecí mechanismus děla se najednou rozvibroval. Billy si ale ničeho nevšiml, protože byl právě na druhé straně.

Mike vibrace zaznamenal a vzhlédl od bicích. Pohlédl na kontrolní panel a uviděl, že svítí. A pak si ke svému zděšení všiml, že bliká i červené světýlko nabíjení.

Dělo každou chvíli vypálí!

Mike se pokoušel zachytit Billyho pohled, ale hlavní technik se nahýbal do útrob děla tak hluboko, že mu byly vidět jenom nohy.

"Billy!" zakřičel Mike. "Zmiz odtamtud!"

Billy ho neslyšel. Nabíjecí mechanismus vibroval. Červená kontrolka na panelu zhasla a rozsvítila se zelená.

Mike věděl, že by k Billymu rozhodně nestihl včas doběhnout, a tak po něm hodil jednu paličku a zasáhl ho do nohou. To zabralo. Překvapený Billy vytáhl hlavu z kanonu, aby zjistil, co se děje. Uviděl na zemi paličku a podíval se na Mikea. Ten mu zuřivými gesty dával na srozuměnou, aby se klidil pryč.

Už na to ale nebyl čas. Dělo vypálilo.

Plamen, který vyšlehl drakovi z tlamy, byl jako ohnivá stěna. Vystřelil Billymu nad hlavou a letěl dál přes pódium. Baskytarista Grant Simone se otočil, aby viděl, jak mu chytl zesilovač. Vykřikl a uskočil.

Billy takové štěstí neměl. Oblečení na něm vzplanulo.

Dav začal ječet. Diváci nevěděli, jestli to ještě patří k představení, nebo je to nehoda. Mike vyskočil z vyvýšeného místa pro bubeníka a rozběhl se k Billymu. Když běžel kolem Dolanda, strhl z něj plášť a řítil se k hořícímu kamarádovi. Odrazil se, skočil na Billyho a srazil ho k zemi. Rychle začal dusit plameny pláštěm.

Za několik dlouhých, děsivých vteřin bylo po ohni.

O půl hodiny později už Billyho odvážela sanitka. Během další čtvrthodiny pak policie kompletně vyklidila hlediště.

Parta bedňáků začala rozebírat věci na jevišti, které předtím pracně sestavila. Mike, pořád ještě jako omráčený, stál vedle bicích a pozoroval jednoho z nich, jak začíná rozebírat obrovský kanon.

"Hele, Mikeu," zavolal na něj technik, "proč Billy tu potvoru nevypnul, než se v ní začal šťourat? To ho to nenapadlo, nebo co?"

Mike se na technika dlouze zadíval. "Ale on to vypnul. Viděl jsem to. Ta obluda se... zapnula sama od sebe."

Technik si Mikea změřil, jako kdyby mu přeskočilo, ale neřekl nic.

Mike odešel z pódia a zamířil k Dolandovi do šatny. Zaklepal dvakrát na dveře.

"Dále," ozvalo se.

Mike otevřel a uviděl Dolanda, jak stojí před zrcadlem, pořád ještě nalíčený. "A hele, náš hrdina dne. Pojď dál, Mikeu. Chtěl jsi něco?"

"Dolande, vím určitě, že Billy to dělo vypnul, než ho začal opravovat. Viděl jsem to. Ten stroj se zapnul sám jako nějaké... Zadrhl se, protože nevěděl, jak dál.

Doland se podivně usmál. "Jako nějaké co?"

"Jako nějaké... monstrum. Jako kdyby to mělo vlastní mozek."

Doland se chraplavě zasmál. "Ale jdi, Mikeu. Chlapeček z nedělní školy jako ty přece takové nesmysly nebere, ne? To vypadá jako černá magie, co? Ale na to ty nevěříš, nebo snad jo?"

Mike Dolandův úsměšek přešel. "Už jsem ti to jednou říkal. Nemám rád, když se mi pošklebuješ kvůli tátovi."

Doland nasadil blahosklonný výraz. "Jo ty myslíš dobráka pastora? To bych si nedovolil, Mikeu."

"Jak tady můžeš takhle vtipkovat, když Billy leží v nemocnici?"

Doland pokrčil rameny. "Billy se dá dohromady. Slyšel jsi, co říkal saniťák. Že to bude dobrý, díky tvému hbitému zásahu s mým pláštěm, který bys mi měl mimochodem zaplatit."

Mike nevěřil svým uším. "Ty se teď chceš bavit o tom, kolik stál ten plášť?"

Doland zavrtěl hlavou. "To ani ne. Vím, že to, co se tady dneska stalo, nám udělá dobrou reklamu. Díky téhle nehodičce prodáme do konce týdne o sto tisíc cédéček víc."

"Tady ale nejde o peníze, Dolande. Jde o to, co pořád říkám. Nějak se nám to vymyká z rukou. Ty satanské projevy už zacházejí moc daleko."

Doland se na Mikea úkosem podíval a napodobil jeho hlas: "Ty satanské projevy? Chlapeček z nedělní školy se bojí velkého zlého satana, co? Někdy mi připadá, že jsi v nesprávné kapele, kamaráde."

Mike si uvědomoval, že se pohybuje na tenkém ledě, protože když na to přijde, může ho Doland ze skupiny klidně vykopnout. "Hele, poslouchej mě," pokračoval. "Něco se změnilo. Chceš říct, že to nevidíš?"

"Já vidím mnohem víc než ty, milý Mikeu. Ale uklidni se. Já vím, co dělám."

Mike zavrtěl hlavou. Takhle se nikam nedostanou. Obrátil se k odchodu, ale u dveří se zastavil. "Dřív to bývala zábava, Tommy, ale... copak to nechápeš? Začíná se nám to vymykat z rukou..."

Doland ho přerušil opovržlivým smíchem. "Mně se z rukou nic nevymklo, kamaráde. Všechno klape přesně tak, jak chci."

---

Scott Williams neměl zrovna šťastný den...

Za prvé byl zrušený tábornický výlet mládeže z jejich sboru, protože se nedalo dohromady dost dospělých, kteří by jeli s nimi.

Pak mu maminka řekla, aby si uklidil pokoj. Pochopil to samozřejmě tak, že si má všechno, co se válí na podlaze, přesunout na postel, a pak může jít hrát s kluky baseball. Zahráli si dobře, což o to. Když ale dorazil domů a našel tam soptící mámu, už to tak příjemné nebylo. Ani trest, který si pro něj přichystala, nebyl dvakrát příjemný.

"Stejně pořád nechápu, proč bych měl mýt ta pitomá okna," stěžoval si snad podesáté.

"Protože jsou špinavá," opáčila maminka.

"A proč mi nepomůže Becky?"

Maminka si povzdechla a zastrčila si za ucho pramen hnědých vlasů, který byl mezi šedinami v menšině. Podobný rozhovor už spolu s drobnými obměnami vedli snad stokrát. "Kdyby sis uklidil pokoj tak, jak jsem ti říkala, nedostal bys tenhle úkol navíc."

"Říkala jsi, že chceš, aby u mě v pokoji byla vidět podlaha. Je to tak?"

"Chtěla jsem, aby byla vidět i postel. Je ti patnáct, Scotty! Na takovéhle triky jsi už trochu starý."

"Dobře, dobře. Tak promiň," zamumlal Scott a vrátil se do obývacího pokoje domýt okno. Venku uviděl svou starší sestru Rebeku. Hrála zrovna fotbal s Ryanem Riordanem, o kterém by asi ostatní řekli, že je to její kluk. Scott počkal, až jí Ryan přihraje, a pak zaklepal na okno, aby ji na sebe upozornil. "Becky!"

Rebeka nejdřív chytila míč a pak se teprve obrátila k domu, odkud na ni volal. "Co je, Scotte?" ozvala se příjemným hlasem. "Potřebuješ něco?"

Scott se zašklebil a zavolal na ni: "Nechcete třeba přijít sem za mnou a píchnout mi s těmi okny?"

Becky se zasmála. "Ani náhodou! Tu prácičku si zasloužíš, bráško."

"No tak budu mýt okna," zamumlal si Scott sám pro sebe. "Stanování je stejně v háji, takže mě čeká tak akorát další nudný týden. Nikdy nic nevyjde."

"A na co nadáváš teď?" zeptala se maminka, která právě procházela pokojem.

"Na nic," odpověděl Scott. "Jen jsem si říkal, proč nikdy nemůžeme podniknout nějakou zábavnou akci. Trčet pořád v Crescent Bay je nuda."

Maminka vypadala překvapeně. "Jak to můžeš říct? Od té doby, co jsme se sem přistěhovali, jsi zažil hned několik dobrodružství. A také jsi toho dost nacestoval. Není to tak dlouho, co jsi byl až v Louisianě. A Becky byla až v Rumunsku!"

"To je něco jiného," zakvílel Scott. "To pomáháme Z."

Z byl jejich přítel z internetu. Nikdy se sice osobně nesetkali, ale prožili díky němu všelijaká napínavá dobrodružství, při kterých pomohli různým lidem.

"Chceš mi říct, že ses při těch cestách vůbec nebavil?" zeptala se maminka.

Scott pokrčil rameny. "Asi trochu jo. Jenže Z nás vždycky pošle na nějaké uhozené místo. Proč nás nemůže poslat někam, kde je zábava a dá se tam dělat něco pořádného?"

"Tak to se musím pořádně zamyslet..." Maminka předstírala, že usilovně hledá odpověď. "Třeba proto, že Z není ředitel tvé osobní cestovní kanceláře?"

Scott se zamračil, ale jen na vteřinku, protože náhle uviděl, jak před jejich domem zastavila dodávka expresní pošty. Proběhl kolem mámy a vyřítil se ven. Podařilo se mu předběhnout i sestru a být u auta první.

Řidič se zasmál a podal mu velkou obálku. "Tady mi to podepiš, chlapče."

Scott podepsal převzetí a rychle obálku rozlepil.

"Co to je?" zeptala se Rebeka.

Scott si prohlížel obsah. "Přesně nevím.. nějaké letenky, rezervace hotelu a ještě nějaké jiné lístky... Týjo!"

Mezitím vyšla ven i maminka. "Jaké týjo?"

Scott byl tak rozrušený, že mohl sotva promluvit. "Z nám posílá lístky na koncert... Poletíme do Los Angeles! Zmiňoval se o tom asi před měsícem. Poslal nám tři volňásky a navíc propustky do zákulisí po koncertu, takže se v Los Angeles setkáme s kapelou The Scream. Skvělý!"

"S jakou kapelou?" otázala se maminka.

"The Scream," vysvětloval. "Pamatuješ, jak jsem ti o nich vyprávěl, mami? Jsou úžasní! A my se s nimi uvidíme!"

Maminka vzala balíček do rukou a přečetla si krátký dopis vytištěný na počítačové tiskárně, který byl k lístkům přiložen. "Tady se píše jenom: ‚Vyhledejte bubeníka. Více později. Z.‘ No, nemůžu říct, že bych byla právě nadšená, že vás Z vysílá na další tajemnou cestu. Ale vidím, že je tu lístek i pro mě," dodala. "Myslím, že mi krátká dovolená přijde vhod."

Scott se usmíval od ucha k uchu. "Takže můžeme letět?"

Maminka přikývla. "Všichni můžeme letět."

"Skvělý! Počkejte, až to řeknu klukům ve škole!" Obrátil se k sestře. "To je senzace! Co na to říkáš?"

Becky se na něj podívala a zmohla se jen na nepřesvědčivé: "Jo... senzace."

Ale pocit kolem žaludku jí napověděl, že v souvislosti s cestou cítí všechno jiné, jenom ne nadšení. The Scream byli oblíbenou kapelou všech kluků a holek na škole. Z toho, co o nich slyšela, to ale byla určitě heavymetalová kapela a hráli fakt hodně tvrdě. S tím neměla problém. Ale to, že si evidentně zahrávali se satanismem, problém byl. Z takových věcí jí vždycky naskakovala husí kůže. I teď cítila, jak jí přeběhl mráz po zádech.

Jaký asi může mít Z důvod chtít, aby se letěli seznámit se skupinou The Scream?