Zpod Boeingu 737 se ozval hlasitý zvuk, který nevěstil nic dobrého. Rebeka Williamsová strnula a vrhla nervózní pohled na svého mladšího bratra Scotta, který seděl nalevo od ní u okénka. Byl stejně hubený jako ona a brzy už ji přeroste.

„To se jenom vysouvá podvozek,“ poznamenal a ze všech sil se snažil, aby to znělo jako komentář zkušeného vzduchoplavce.

Becky přikývla. Zhluboka se nadechla a snažila se držet se opěrek sedadla trochu méně křečovitě. Nepomohlo to. Dlaně měla úplně zpocené. Neměla létání ráda. Ani trochu. Když se to tak vezme, nelíbil se jí ani cíl této cesty.

Co si o ní vůbec Z, jejich tajemný rádce po internetu, myslí? Klidně ji i s bratrem pošle někam do Louisiany, aby tam prý pomohli jakési dívce zapletené do vúdú. Jistě, poslední dobou nasbírali v boji s nadpřirozenými silami spoustu zkušeností. Nejprve to byl ten případ se spiritistickou tabulkou v knihkupectví Cesta vzhůru. Rebeka nikdy nezapomene, jak se tam Scott utkal s celou partou satanistů! A když Rebeka odhalila Maxwella Huntera, známého guru v oblasti reinkarnace, chtěli se jí pomstít. A také nesmíme zapomenout na takzvaný „přízrak“ v opuštěné Hawthornově vile, na falešného anděla a také na nedávné střetnutí s podivnými „mimozemšťany“.

Ale vúdú v Louisianě? Becky nevěděla o vúdú zhola nic. A o Luisianě toho věděla jen o maličko víc.

Žije tam naštěstí maminčina teta, a tak máma nedala jinak, než že poletí s nimi a navštíví ji. Na setkání s pratetou se Rebeka těšila.

Pohlédla napravo, kde se zavřenýma očima klidně oddechovala maminka. Zlatá máma. Třeba jí tenhle výlet prospěje. Od té doby, co tatínek umřel, si dělá ustavičně s něčím starosti a pořád jenom pracuje. Třeba si na výletě odpočine. Dost to potřebuje.

Bum... bum... beng!

A ještě jednou...

Byl to stejný zvuk jako předtím, jen hlasitější. Rebeka se podívala na Scotta, doufala, že ji zase něčím uklidní. „Co to je za rány?“ zeptala se ho.

Scott pokrčil rameny.

„Nevím, ale ten poslední beng se mi nelíbí.“ To ji tedy uklidnil. Vtom se z reproduktorů ozvalo: „Dámy a pánové, hovoří k vám kapitán letadla. Zdá se, že máme nějaké potíže s podvozkem...“

Všichni cestující najednou vyjekli, což Rebece příliš na klidu nepřidalo.

„Zažádal jsem letiště o mimořádná opatření...“

Rebeka ucítila maminčinu ruku na své. Obrátila se k ní.

„Neboj,“ řekla maminka. „Dobře to dopadne.“

Neboj?! No jasně.

Opět se ozval pilotův hlas. „Pozemní personál se chystá pokrýt přistávací dráhu pěnou.“

„Pěnou?“ vykřikl Scott. „To jako pěnou na holení?“

„Podle vývoje situace vám sdělím další pokyny,“ pokračoval pilot. „Snažte se prosím zachovat klid.“

BUM-BUM-BENNNG!

Zvuk byl stále hlasitější.

Rebeka se podívala z okna vedle Scotta. Letěli nízko nad New Orleans a rychle klesali. Letadlo se náhle naklonilo doleva. Rebeka uviděla letiště a okamžitě ji napadlo, že by bylo lepší ho nevidět. Několik velkých cisternových vozů stříkalo na ranvej pěnu. Všude stála hasičská auta a sanitky.

Teď se v rozhlase ozval pro změnu hlas hlavní letušky. „Přesvědčte se prosím, zda máte bezpečnostní pásy dobře upevněné. Potom se v sedadle co nejvíce předkloňte a držte hlavu skloněnou dolů. Jednou rukou si na obličeji přidržujte polštář a druhou rukou si obejměte kolena.“

Becky se snažila potlačit svůj strach a podívala se na maminku. Měla zavřené oči. Rebeka by ráda věděla, jestli se modlí. Nebyl by to špatný nápad.

BUM-BUM-BENNNG!

Uličkou mezi sedadly pospíchala další letuška a rozdávala polštáře. Snažila se vypadat klidně, ale zoufale se jí to nedařilo.

Letadlo se naklonilo zase zpátky doprava. Rebeka si položila obličej na polštář v klíně a ještě jednou zkontrolovala bezpečnostní pás.

Reproduktory se znovu rozbzučely pilotovým hlasem. „Dámy a pánové, právě se chystáme přistát na pěnovém povrchu... Prosím, dobře se držte.“

BUM-BUM-BENNNG!

„Zachovejte klid,“ pokračoval. „To je pouze zvuk podvozku... Budu to během přistávání stále zkoušet.“

Rebeka zůstala ve shrbené poloze s obličejem zabořeným do polštáře. Cítila, jak letadlo klesá, a podvozek se stále ještě nevysouvá. Takže přistanou bez kol!

BUM-BUM-BENNNG!

BUM-BUM-BENNNG!

Vrhla rychlý pohled na Scotta, který na ni hleděl ze svého polštáře. Snažil se vynutit na tváři povzbudivý úšklebek, ale bylo vidět, že má strach. Obrátila se a pohlédla na maminku. Stále ještě měla zavřené oči. Rebeka doufala, že se pořád modlí.

BUM-BUM-BENNNG!

BUM-BUM-BENNNG!

Rebeka zaletěla v myšlenkách k Ryanovi Riordanovi, svému klukovi, který zůstal doma. Jestli teď zemře, jak se s tou zprávou vyrovná? A co její přátelé – Julie, Krissi a Filip? Jak ti tu zprávu přijmou? Myslela také na tatínka. Třeba se s ním brzy setká. Velice brzy. Právě tato myšlenka ji prudce vrhla zpátky do přítomnosti a přiměla ji, aby se začala modlit. Ne že by se nechtěla znovu shledat s tatínkem. Jen před sebou předtím měla ještě nějaké další úkoly.

BUM-BUM-BENNNG!

BUM-BUM-BENNNG!

BUM-BUM-BUM- DRRRRRRRRRRRRRRR...

Najednou to znělo nějak jinak! Letadlo prudce změnilo směr a zamířilo vzhůru. Rebeka nedokázala odolat pokušení, napřímila se v sedadle vyhlédla z okna ven. Pilot znovu promluvil.

„Dámy a pánové, podvozek se podařilo vysunout. Jsme mimo nebezpečí. Opakuji, nyní jsme mimo nebezpečí. Za několik okamžiků přistaneme na jiné přistávací dráze.“

„Děkuji ti, Pane,“ zašeptala maminka. V jejím hlase zněla úleva. Posadila se, naklonila se ke svým dětem a obě je objala. „Děkuji ti...“

Rebeka vydechla úlevou a přidala se k potlesku ostatních cestujících. Jsou v bezpečí. Alespoň v tuto chvíli. Stejně si ale nemohla pomoci a musela se sama sebe ptát, jestli to není nějaké zlověstné znamení. Nějaké varování před nebezpečím, které jim teprve hrozí.

---