Kapitola 1

Bitva o srdce dítěte

Proto ti kladu na srdce, abys rozněcoval oheň Božího daru, kterého se ti dostalo vzkládáním mých rukou. Měj za vzor zdravých slov to, co jsi slyšel ode mne. Svěřený poklad chraň mocí Ducha svatého, který v nás přebývá.

- 2. Timoteovi 1,6; 1,13; 1,14

O výchově a rodičovství už byly napsány stovky knih. Něco bychom o tom měli vědět; sami jsme jich totiž několik napsali. Některé z nich, včetně několika našich, dokonce stojí za přečtení. A teď je tu další kniha. K čemu je zapotřebí? Proč psát další knihu o výchově? Takové otázky nám kladli naši přátelé. Na totéž se nás zeptal vydavatel. I my sami jsme si tuto otázku položili, když jsme o této knize hovořili poprvé. Takže, proč jsme se pustili do psaní další knihy o výchově? Proč se nakladatelství Regal ujalo jejího vydání? A proč byste měli utrácet své těžce vydělané peníze právě za tuto knihu a věnovat jejímu čtení svůj drahocenný čas?

To jsou důležité otázky a já bych na ně rád odpověděl jedním příběhem, který se stal na počátku mé profesionální dráhy psychologa a poradce.

Příběh Dona a Margie

Jednoho dne zazvonil telefon. Byl to Don. “Pane doktore,” začal, “možná si mě nebudete pamatovat, ale já a Margie jsme se s vámi setkali před několika lety, když jste v našem sboru vyučoval na semináři o manželství.”

Vzpomněl jsem si na ně okamžitě. Don byl laickým vedoucím největšího křesťanského sboru ve městě. On a jeho manželka Margie pracovali v přípravném týmu, který zajišťoval ve sboru naši službu. Byl to krásný manželský pár a na Donovi bylo znát, že Pána opravdu miluje.

Po několika úvodních větách se mi svěřil s důvodem svého telefonátu. “Víte, nikdy bych se něčeho takového nenadál.” Potom po dlouhé odmlce a hlubokém nádechu pokračoval: “Potřebuji pomoc.” Muž, který byl vedoucím představitelem ve své církvi i ve svém městě, muž, který byl považován za úspěšného, muž, kterému se povedlo, na co sáhl, si nyní nevěděl rady. Byl zoufalý. Vyprávěl mi, že už několik měsíců zápasí s těžkými depresemi a že jeho nejstarší syn byl právě odsouzen za zpronevěru na devět měsíců do vězení.

“Všechno se mi daří. Jen tam, kde na tom nejvíc záleží, mi úspěch uniká mezi prsty. Nedaří se mi být dobrým tátou.”

Don plánoval obchodní cestu do mého města a poprosil mě, zda bych si na něho našel čas. Když jsme se setkali, vyslechl jsem vyprávění muže který vyrůstal v křesťanské rodině a jako mladý muž odevzdal své srdce Pánu. Upřímně miloval Boha a z celého srdce mu toužil sloužit. Po skončení střední školy studoval na biblické univerzitě, jejíž vedení tak důsledně usilovalo o mravní čistotu studentů, že ve škole seděli chlapci a děvčata odděleně a na každou schůzku s nimi chodila gardedáma.

Don se rozhodl již v mládí podřídit se přísné duchovní kázni, pravidelně studovat Bibli, učit se texty Písma nazpaměť, modlit se, účastnit se shromáždění církve, dávat desátky atd. Každý večer před spaním si připravil svou Bibli, poznámkový blok a kartičky s biblickými verši na kuchyňský stůl. Vstával brzy ráno a začínal den s Pánem.

Když si vzal Margie a narodily se jim děti, byl rozhodnut vychovávat je v bázni před Hospodinem. Bral je na shromáždění církve, četl jim z Bible a vedl je k samostatnému čtení Písma. Nedovoloval jim poslouchat moderní hudbu, chodit do kina a na diskotéky. V neděli nesměly hrát karty nebo sledovat televizi.

Děti vyrostly a odešly z domova. Ovšem když opustily domov, opustily i Boha. V jejich životě začal vládnout hřích – nechtěná těhotenství, potraty, podvody, krádeže a vězení. Don mi řekl s hlubokým smutkem v hlase: “Dnes se jen jedno z mých tří dětí opět začíná alespoň trochu zajímat o duchovní věci.”

Don se domníval, že své děti vychovával správně. Měl dobré úmysly a záměry. Myslel to opravdu upřímně. Snažil se svým dětem pomoci k tomu, aby byly podobnější Ježíši. Každý den se za ně modlil. Znal pravdu a ze všech sil se snažil o to, aby jeho děti byly této pravdě vystaveny co nejvíc.

Kde se tedy stala chyba? Přestože měl dobré úmysly a udělal mnoho dobrého, něco velmi důležitého přece jen vynechal. Miloval své děti, ale neznal je. Nerozuměl jim. Nepochopil, že semínko pravdy nejlépe vzroste v takovém dětském srdci, které je kypřeno porozuměním a důvěrným vztahem.

Současný trend

Jsou Donovy zkušenosti v křesťanských kruzích něčím neobvyklým? Přál bych si, abych mohl odpovědět kladně. Nedávno jsem slyšel o průzkumu provedeném mezi osmi tisíci dětmi ve věku 10 až 15 let, jejichž rodiče byli protestanti. 87 % žáků deváté třídy v rámci tohoto průzkumu vyznalo víru v Ježíše Krista jako Božího syna, který za ně zemřel na kříží a vstal z mrtvých. To znělo úžasně, když jsem ale četl dál, čekalo mě nemilé překvapení. Pouze 20 % těchto dětí v osmnácti letech vyznalo, že jejich život patří Kristu nebo se jakýmkoli jiným způsobem označili za křesťany. Neuvěřitelných 80 % z nich se otočilo zády k církvi, k víře svých rodičů i k vlastní víře.

Před několika lety jsem měl sérii vyučování v jižní Anglii. Byl jsem ohromen tím množstvím nádherných starých majestátních kostelů a katedrál. Když jsem ale viděl, že mnohá z těchto monumentálních míst zejí v neděli prázdnotou, bylo mi z toho hodně smutno. Můj anglický hostitel mi řekl, že v současnosti navštěvuje tamější protestantské kostely méně než deset procent obyvatel. Potíž přitom není v tom, že by se Anglie stala v posledních letech méně “náboženskou”, protože počet vyznavačů islámu vzrostl za posledních pět let o padesát procent.

Bližší pohled na historii církve dvacátého století prozradí, že hlavní příčinou tohoto šokujícího úpadku je život věřících rodičů a především to, jak svou víru žili před svými dětmi. Před druhou světovou válkou bylo křesťanství v Evropě zhruba na stejné úrovni, na jaké je dnes ve Spojených státech. Před několika málo generacemi ztratily děti evropských křesťanů cestu ke Kristu podobně, jako ji dnes ztrácejí mnohé americké děti.

Hlubší poselství

Jak k tomu mohlo dojít? V čem je problém? Co se to vůbec děje? Proč k tomu dochází? Souhlasím s doktorem Rossem Campbelem, který napsal: “Jsem přesvědčen, že problém je v tom, jak vychováváme své děti. Ve skutečnosti je málo známe.” 1

“Ty mi nerozumíš!” Kolikrát jste podobný výrok slyšeli od svých dětí? Kolikrát jste totéž slyšeli od svého manžela nebo manželky? Kolikrát jste chtěli stejná slova říci někomu, koho milujete? Co je jádrem takového sdělení? Co se skrývá v hloubi duše toho, kdo taková slova říká?

Mnozí z nás mají hlavu plnou svých osobních problémů, péče o vztahy v rodině, starostí o zdraví, finanční zajištění atd., takže dokud si nějaký problém s dětmi nevynutí jejich pozornost, domnívají se, že je všechno v naprostém pořádku. Čím jsou děti starší, tím snazší je trávit s nimi méně času, méně jim naslouchat a méně je chápat.

Navzdory našim upřímným srdcím a dobrým záměrům se nám snadno může stát, že právě v době, kdy nás naše děti potřebují nejvíc, kdy procházejí nejdramatičtějšími změnami, kterými člověk může procházet, kdy se v nich formuje značná část jejich dospělé osobnosti, se necháme okolnostmi a každodenními starostmi pohltit natolik, že své děti odstavíme na vedlejší kolej. Necháme se ovládnout neodkladnými a naléhavými úkoly a ztratíme kontakt s vývojem naších dětí.

Pokud si neuděláme čas na to, abychom se zastavili, naslouchali, kladli otázky a vědomě se ponořili do komunikace, naše děti získají dojem, že jim nerozumíme. A když jim nerozumíme, v podstatě tím dáváme najevo, že nám na nich zas až tak moc nezáleží. Pokud se to stane vícekrát, naše děti začnou hledat povzbuzení, ocenění a pocit užitečnosti jinde.

Nedávno řekl v televizním pořadu jeden z hostů, že typická americká rodina v současnosti pracuje ročně o 1000 hodin víc, než tomu bylo před 25 lety. Žijeme ve světe, v němž “zaneprázdněnost nahradila smysl, efektivnost nahradila tvořivost a společenské vztahy nahradily lásku ... ve světě, v němž obecenství s Bohem nahradila práce pro Boha.” 2

Poskytujeme co nejvíc, ale nikoli to nejlepší

Všichni chceme pro své děti to nejlepší. Mnozí rodiče jsou přesvědčeni, že dokáží-li svému dítěti zajistit hezký domov, bezpečí, dobrou stravu, značkové oděvy, dopravit je na všechny jejich sportovní akce, poskytnout jim odpovídající kapesné, koupit jim slušné auto a zajistit jim dobré vzdělání, udělali pro ně to nejlepší, co mohli.

Zmíněné věci jsou dobré, jako křesťané ale víme, že hmotné zaopatření není to nejlepší a nejdůležitější, co naše děti potřebují. To nejlepší je osobní vztah s Ježíšem Kristem a dostatek nástrojů k tomu, aby mohly růst, zrát a prohlubovat svůj charakter. Mezi nejkrásnější chvíle mého života řadím okamžiky, kdy moji tři synové, každý ve svůj čas, pozvali Ježíše Krista do svého srdce. To je ovšem jenom začátek. Nechci se u svých dětí spokojit s “pouhým” spasením. Chci, aby poznaly, co to znamená “být připodobněn jeho Synu”. (Řím 8,29 NBK)

Spasení je první a základní krok, ale přesto je to jen a pouze první krok. Chci, aby mí chlapci zažili víc než jen ospravedlnění z víry. Chci, aby poznali, co to znamená žít s Bohem. Chci, aby si vypěstovali vnitřní motivaci ke studiu Božího slova, modlitbě, aktivnímu životu v církvi i jasnému a smělému sdílení své víry. Chci, aby byli citově stabilní, aby dokázali milovat, aby se dokázali poprat s problémy a řešit konflikty, aby dokázali zakoušet biblické pravdy v každodenním životě. Jak dovedeme své děti od rozhodnutí přijmout záchranu v Kristu k učednictví, od víry v Ježíše k jednání podle Ježíšova příkladu?

O tom je tato kniha

Přesně o tom tato kniha je. Při jejím psaní jsme prosili Boha, aby vám tato kniha pomohla rozvíjet váš vztah s Kristem takovým způsobem, abyste na jeho základě lépe porozuměli svým dětem, a tak zvýšili pravděpodobnost, že z nich vychováte duchovně zdravé a inteligentní osobnosti. Osobnosti, které milují Ježíše, jednají jako Ježíš, zrcadlí Ježíšův charakter a chtějí s Ježíšem trávit svůj čas. Osobnosti, které chápou, v čem je pravá chlouba, o které hovoří následující slova:

“Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí,

ať se bohatýr nechlubí svou bohatýrskou silou,

ať se boháč nechlubí svým bohatstvím.

Chce-li se něčím chlubit, ať se chlubí,

že je prozíravý a zná mne;

neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství

a vykonávám na zemi soud a spravedlnost;

to jsem si oblíbil,

je výrok Hospodinův.”

Tato kniha vám pomůže objevit, co to znamená být moudrý a chápající rodič. V Přísloví 13,20 se píše: “Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle.” U dětí, které žijí s moudrými rodiči, které slyší moudrá slova a vidí moudré jednání, je mnohem větší pravděpodobnost, že z nich vyrostou moudří dospělí.