52 ZPŮSOBŮ, JAK DĚTEM VYJÁDŘIT LÁSKU

1. Dejte si závazek, že budete milovat své dítě

Vyhlaste svou lásku za prvořadé a vrozené právo svého dítěte. Považujte ji za nejhodnotnější dar, jaký kdy svému dítěti dáte – větší než domov, větší než jakékoli materiální výhody, které můžete poskytnout, dokonce i větší než cokoli, co můžete dítě naučit nebo mu ukázat. Vaše dítě potřebuje jistotu, že vaše láska k němu je bezpodmínečnou, danou a samozřejmou skutečností jeho života.

Ať vaše dítě ví, že je to něco, s čím může vždy počítat. Vysvětlete svému potomku, že mohou nastat okamžiky, kdy mu nebudete říkat, jak jej milujete – ve skutečnosti přijdou snad i chvíle, kdy si ani nebude myslet, že je to pravda – avšak vaše láska zůstává bez ohledu na všechno stále stejná.

Sliby lásky

„Možná jsem ti to v poslední době neřekl, ale víš co? Pořád to platí.“

„Co platí?“

„Pořád na sto procent platí, že tě miluji.“

Ať si je vaše dítě vědomo, že vaše láska nepramení z ničeho, co dělá, ale že je milujete prostě proto, že je to vaše dítě.

„Zlato, navždycky tě budu mít rád.“

„Synku, vždycky tě budu milovat.“

„Holčičko moje, miluji tě víc než celý vesmír a všechno v něm.“

Ať si vaše dítě uvědomí, že vaše láska je Božím darem.

„Bůh nás musel opravdu nesmírně milovat, když nám požehnal takovým synem, jako jsi ty.“

„Nemůžu si pomoct. Bůh mi vlil do srdce tolik lásky k tobě, holčičko. Nic to nemůže změnit. On sám mi dal ten cit a ujistil mne, že ta láska přetrvá navěky.“

A co když takovou spontánní lásku ke svému dítěti necítíte? Berte to jako svůj vlastní problém, do nějž byste neměli zatahovat své dítě. Sežeňte si pomoc. Vyhledejte odborníka. Ptejte se, proč nemilujete. Postavte se tváří v tvář faktu, že problém je přítomen ve vás, nikoli ve vašem dítěti. Rozhodněte se, že budete své dítě milovat. Dostane se vám pomoci, kterou potřebujete, a láska k vašemu dítěti se stane vaší prvořadou rodičovskou prioritou.

Složte slib lásky. Můžete to učinit na oslavě po požehnání ve sboru, po křtu nebo zasvěcení svého dítěte Bohu. Můžete to udělat třeba i při rodinné večeři. Nespokojte se s tím, že svůj závazek cítíte – vyhlaste jej! Vyznejte jej ostatním. Mluvte o něm. Vyslovte jej. Učiňte prohlášení na konkrétním místě v konkrétním čase. Požádejte ostatní členy rodiny, aby vás podporovali v dodržování vaší přísahy, že budete milovat své dítě. Nedržte svůj slib v tajnosti před svým dítětem. Ať ví, že jste se zavázali milovat ho navěky.

 

Potvrzení lásky

Jednou z cest, jak vyjádřit svou lásku k dítěti, může být vyhlášení onoho vrozeného práva pomocí jakéhosi „Potvrzení lásky.“ Jeden pár připojil k rodnému listu svého syna tuto řádku: „Počat v lásce, zrozen s láskou, a s Boží pomocí vychován láskou až do dospělosti.“

Jiní manželé sepsali pro své děti „Slavnostní rodičovský slib.“ Na přesném znění pracovali společně v době, kdy očekávali své první dítě, přizvali kaligrafa, aby je vymaloval krásným písmem, a do každého z dětských pokojů pověsili zarámovanou kopii. Prohlášení praví: „Největší odkaz, který ti můžeme dát, je naše láska. Ona je naším požehnáním tvého života. Naše láska je tvou jistotou, že jsi v našich očích nikdy nebyl omylem, a že jím ani nikdy nebudeš. Láska je ten nejcennější dar, který ti můžeme dát – a dáváme jej svobodně, protože ty jsi ten nejcennější dar, který kdy byl dán nám!“

Jedna maminka vyjádřila své sdělení ve formě křížkové výšivky na pruhu látky, na němž bývá bavlnkou vyšito datum, místo narození a jméno dítěte: „3,2 kg čisté lásky.“

Jeden otec nosil tričko s tímto sdělením na přední straně: „Tak do toho. Udělej mi radost. Zeptej se mě, jak moc mám rád své děti!“

Vaše láska je nejlepším darem, jaký kdy můžete svému dítěti dát. Více než cokoli jiného mu právě láska dodá pocit bezpečí, základ pro zdravé sebevědomí a duševní i citové zdraví v průběhu celého jeho života.

 

---

2. Naplňte základní potřeby svého dítěte

Aby vám dítě mohlo skutečně uvěřit, říkáte-li mu „miluji tě,“ musí mít jistotu, že uspokojování jeho základních potřeb je vaším prvořadým zájmem. Mezi tyto požadavky patří potřeba výživy, útočiště a bezpečí.

 

Výživa

Děti potřebují zdravě připravená výživná jídla. Potřebují i čistou pitnou vodu. „Ale mé děti nemají některé druhy jídel rády,“ namítnete možná. Naučte je, aby si je oblíbily. Předkládejte jim široký, rozmanitý výběr potravin. Připravujte jídlo nejjednodušším možným způsobem: dušené, pečené, grilované nebo syrové. Ať děti okusí plnost chuti bez vrstev soli, chemických konzervačních přípravků či tuků.

I dětská mysl vyžaduje potravu. Děti potřebují být obklopeny rozsáhlým spektrem stimulů, které spouští jejich tvořivost, podněcují představivost a podporují vznikající smysl pro hodnoty. Děti potřebují zkušenosti mnohem více než hračky. Čas na hraní potřebují více než čas u televize. Potřebují příležitosti k navázání vztahů s ostatními dětmi a s dospělými.

To ovšem neznamená, že byste měli své dítě už v raném věku zatížit množstvím atlasů a učebních pomůcek, nebo že mu v pokoji vytvoříte atmosféru připomínající sklad hračkářského obchodu. Taková kredenc s hrnci a pánvemi je velikým zdrojem tvořivého potenciálu. Dvorek se stává džunglí, lesem či pláží, pavlač se mění v pevnost, palác či jeskyni. Příležitost být s vámi v kuchyni při přípravě oběda může být největší zkušeností celého dne.

- Zeptejte se sami sebe: „Stimuluje hračka, kterou dítěti dávám, tvořivost?“

- Zamyslete se: „Podporuje tato činnost hodnoty a duševní růst, jaké bych rád viděl u svého dítěte?“

 

Útočiště

Děti potřebují také úkryt. Ochranu před nepřízní prostředí vyžadují jako jednu ze základních potřeb. Pojem dětského životního prostředí totiž zahrnuje více než jenom počasí.

Matky, které by ani ve snu nenapadlo nechat své děti jít si hrát ven do sněhu bez čepice a rukavic, často úplně pominou nebezpečí hrozící od konstantní hladiny hluku za okny jejich městského bytu. Děti potřebují klid. Potřebují vědět, že mohou vysadit a „nechat svět venku.“

Děti vyžadují teplo, když je zima, a před horkem se chtějí ukrýt do chládku. Musí být schopny dostat se do vlastního domu, odsunout západku, na niž dosáhnou, a vejít dveřmi, které se snadno otevřou. Děti potřebují, aby bylo v jejich moci opatřit si sklenici chladné vody, aniž by musely žádat o dovolení či pomoc. Musí si umět sundat vrstvu oblečení či nějakou přidat.

Děti potřebují prostor. Potřebují mít ve vesmíru kout, o němž mohou říci, že je jejich vlastní, a ve kterém si mohou tvořit svět, který je skutečně jen jejich. Pro některé to může být jejich vlastní postel. Pro jiné jejich pokoj, dno skříňky či domeček v zahradě.

 

Bezpečí

Děti potřebují ochranu před bolestí. Potřebují jistotu, že jejich rodiče dělají vše, co je v jejich silách, aby svým dětem zajistili zdraví. Jeden z nejlepších způsobů, jak se ujistit, že svému dítěti skutečně poskytujete všechny základní potřeby, jsou pravidelné návštěvy u dětského lékaře. Nechávejte pravidelně kontrolovat zrak a sluch svého dítěte. I pravidelná péče zubního lékaře patří do této kategorie.

Děti vyžadují také ochranu před bolestí citovou a duševní. Potřebují záštitu před ohrožujícími situacemi.

Povšimněte si, že důraz je zde kladen na potřeby, nikoli na rozmary. Není vaší zodpovědností uspokojit jakýkoli nápad svého potomka. Není vaší povinností poskytovat mu nejmodernější a nejkomplikovanější výrobky, služby či podmínky, jaké jsou k dispozici. Prosté stavení může být domovem právě tak, jako palác, a džíny se nosí stejně dobře i bez značkové nášivky.

Kořenem lásky není pocit, je to dávání. Zajišťujete-li uspokojení základních potřeb svého dítěte, stavíte tím základy, na nichž má láska význam. Postaráte-li se o ně, jsou vaše další projevy lásky vším, co kdy vaše dítě bude potřebovat navíc.

 

---

3. PŘEZDÍVKY

Přezdívka jako výraz něžnosti je jedním z nejsnadnějších způsobů, jak dát každodenně najevo lásku ke svému dítěti. Já a můj bratr jsme měli jednoduché přezdívky: „Jannie“ a „Craigie.“ Na papíře ta jména vypadají podivně, ale našim uším tak nikdy nezněla. Tak nám říkali tatínek s maminkou.

Přezdívky – neobyčejná, láskyplná, intimní jména – se stávají úžasnými prostředky k budování vztahu, použijí-li se správným způsobem.

Učiňte z přezdívky něžný projev jedinečného vztahu lásky k vašemu dítěti. Nikomu jinému tím jménem neříkejte. Přezdívka dítěti napovídá: „Ty jsi pro mne zvláště výjimečný. Mám pro tebe jméno, které ztělesňuje mou lásku. To jméno užívám jenom pro tebe!“

 

Soukromí

Láskyplnou přezdívku je nejlépe používat v soukromí. Je skoro tak dobrá, jako tajné krycí jméno. Oznamuje okolí: „Existuje zde vztah, který je důvěrný a je uzavřený okolnímu světu.“

- Vždy se přesvědčte, zda je dítě s přezdívkou spokojeno. Je-li to možné, převezměte některý z původních dětských nápadů, jak si samy děti říkají, či jména, s nimiž se identifikují. Můžete se svého dítěte přímo zeptat: „Co jsi moje?“ (Tato otázka může odhalit mnohé věci na mnoha úrovních. Připravte se na odpověď, která vám může otevřít oči).

- Přezdívku, která vaše dítě zahanbuje, neužívejte ani v soukromí, ani na veřejnosti. Vyhněte se přezdívkám vztahujícím se k fyzickým znakům či rodinnému postavení. Přezdívku „Mrně“ nositel zřejmě neocení, když doroste metru osmdesát a začne se holit. Slovo „Junior“ popisuje vztah; není to skutečná přezdívka. A žádné dívce v pubertě se nebude líbit oslovení „Kůzle“ nebo „Žábo“. Zareaguje-li dítě na přezdívku slovy: „Neříkej mi tak“, pak mu tak neříkejte.

Kontinuita

Přezdívky užívané po měsíce a roky dodávají dítěti pocit vztahové soudržnosti. Byla jsem Jannie před čtyřiceti lety a i dnes jí stále jsem. Má přezdívka naznačuje spojitou, dlouhodobou náklonnost a vědomí důvěry, že uvnitř „jsem někým,“ i když vnější svět o tom nemá tušení.

Přezdívka, která platí roky a desetiletí, se stává synonymem pro „jedinečný a nádherný.“ A o to jde, v tom je láska!

 

---

4. Čtěte si se svým dítětem

Mezi nejsnadnější a nejuznávanější způsoby, jak trávit a sdílet čas se svým dítětem, patří možnost číst si s ním. Společné čtení vytvoří uzavřenou skupinku. Dítě ví, že má na těch pár minut denně vaši absolutní pozornost. Když sedí blízko vás nebo na vašem klíně, ví také, že vaši vzájemnou blízkost nemůže narušit vnější svět.

 

Předčítejte svému dítěti

I když je váš potomek ještě v kolébce, čtěte! Ať vaše dítě pozná způsob, jakým skládáte slova do vět, jakou modulaci užíváte, a jaké hlasy jste vybrali pro různé postavy. Čtěte různé příběhy, aby se dítě mohlo těšit jejich rozmanitostí. Volte takové dětské knihy, které podporují představivost.

Až vaše děti vyrostou, nechte je, ať vám pomáhají s jejich výběrem. Návštěvy knihovny se mohou stát pravidelnou součástí vašeho rodinného programu.

Uvádím zde několik tipů pro společné čtení:

- Při čtení můžete své dítě držet v náručí. Dejte mu najevo, že vám nejde jen o duševní kontakt, ale že je toužíte mít v těsné blízkosti i fyzicky.

- Učiňte příběh osobním, kdykoli to jen jde. Upozorněte na věci, které jsou součástí ilustrací, a přesto nemusí do příběhu patřit. Pokládejte svému dítěti otázky: „A co bys řekl, že se stane teď?“ „Která z nich se ti nejvíc líbí?“ „Bylo ti tak už někdy?“

- Postupujte takovým tempem, které je pro dítě příjemné. Váš syn či dcera vám dají vědět, pokud byste příliš zrychlili či zpomalili. Budou-li vás zdržovat při otáčení stránek, znamená to: „Ne tak rychle, tati. Zpomal. Na tuhle stránku potřebuju víc času – a potřebuju i víc času s tebou.“ Vrtí-li se, znamená to: „Mami, čti rychleji.“ Příliš rychlé listování vpřed s sebou nese signál: „Nemám dostatečnou rezervu pozornosti, abych vydržel poslouchat celý ten příběh. Nechme toho.“

 

Ať vám čte vaše dítě nahlas

Oceňujte, když vám váš potomek předčítá. Poslouchejte pozorně. Seďte vedle něj. Ptejte se, když se zdá, že vaše otázky jsou na místě, ale přestaňte s nimi, napomene-li vás dítě kvůli přerušování. Nerozčilujte se kvůli nesprávně přečteným výrazům. Pomáhejte dítěti s výslovností jenom tehdy, když o to samo požádá. Hledá totiž lásku, ne poučování.

Znala jsem jednoho otce, který si chtěl vyčlenit čas na čtení se svými dětmi, ale jako farmář, pracující od čtyř hodin ráno, býval příliš unaven a nevydržel vzhůru déle než po několik prvních stránek příběhu. Nakonec se rozhodl pro příběhy namluvené na pásku. Tak si vždy lehl na posteli jednoho ze svých dětí, magnetofon na břiše, a z každé strany objal jednoho potomka. Spolu poslouchali vážné i legrační příběhy. Občas jej musely děti budit, aby obrátil kazetu, avšak tyto „čtenářské“ sešlosti byly naplněny láskou a blízkostí.

Začleňte chvíle společného čtení do svého každodenního rozvrhu.

- Využijte těch pár chvil, kdy se vaří večeře, abyste se se svým dítětem posadili a četli si. Čtení je ideální příležitost, aby se váš syn nebo dcera uklidnili po hraní a připravili se na poklidný večer.

- Nebo můžete ke čtení využít chvíle mezi koupáním a přesunem do postele. Bude to příjemný přechod k tiché noci.

Uvědomte si, že stejně tak, jako není vaše dítě na čtení nikdy příliš malé, nebude nikdy ani příliš staré. Váš dospívající školák snad nebude sedět tak těsně blízko vás, ale stále se můžete radovat z důvěrnosti sdíleného příběhu.

Až budou vaše děti dospívat, můžete zavést večery, kdy se obývák promění v čítárnu, v níž si budou všichni číst. Nechávejte se ochotně přerušit, kdykoli některé z dětí narazí na pasáž příliš legrační, než aby si ji nechalo pro sebe. Podělte se s ostatními i o své objevy, pokud vás něco zvláště zaujme.

Knihy jsou úrodnou půdou pro vztahy dětí a rodičů. V takové půdě pak vyrůstá láska nad očekávání dobře.