KIM A TING

4. Bouře

Chlapci začali zdolávat poslední úsek cesty. Lví skála zblízka vypadala jako věžovitý masiv holé skály. Drželi se pevně rukama a pomalu stoupali okolo skály vzhůru. Najednou se jim výstup zdál mnohem obtížnější.
Obloha potemněla a zatáhla se černými mraky. Museli si zapnout bundy, protože od severu fičel ostrý vítr.
„Kime!“ zakřičel Ting proti skučícímu větru. „Měli bychom se vrátit dolů. Hrozně tu fouká a vypadá to, že bude bouřka!“
Kim dělal, že nic neslyší. Stále se na Tinga zlobil, že mu nic neřekl.
„Kime! Kime!“ volal Ting znovu. „Počkej chvilku. Prosím!“
Kim se opřel o vyhřátou skálu. Ačkoli slunce bylo za mraky, kameny byly pořád rozpálené. Byl to příjemný pocit. Ting vylezl k němu, těžce oddychoval a znovu navrhl, aby se vrátili zpátky, ale Kim byl tvrdohlavý.
„Máš strach, co? Chceš to vzdát jenom proto, že trochu fouká vítr.“ Ting se zatvářil uraženě. „Ne, nemám strach, ale myslím, že by bylo moudřejší vrátit se dolů. Tatínek říkal... „
„Dobře, tak si běž zpátky, když chceš. Ale já lezu nahoru.“
Kim začal znovu stoupat nahoru, ale jakmile opustil závětří, nanovo se do něho opřel silný vítr.
Ting stiskl rty. Dobrá, jestliže Kim hodlá lézt dál, on může také. Udělal krok a vítr se do něho opřel plnou silou. Ting se doslova přilepil ke kusu drolící se skály. Ohlédl se dolů na přístav. Všechno vypadalo úplně jinak, než před tím. Vlny s bílými čepicemi pěny rozsekávaly břidlicově šedou hladinu moře.
Museli napnout všechny síly, aby se nepustili výčnělku, kterého se právě drželi. Cesta teď vypadala jenom jako světlejší rýha na pozadí temného skaliska.
Prásk! Prásk! Blesk projel skrze mraky a udeřil do skály před nimi. Zaburácel hrom a hřmění dlouho dunělo oblohou. A další blesk a další zahřmění. Kim se otočil k Tingovi. Byl celý bledý.
„Myslím, že bychom se přece jen měli vrátit,“ řekl.
Ting přikývl a obrátil se na zpáteční cestu. Najednou uklouzl – a padal... Kutálel se dolů z kolmé stěny!
„Tingu! Ach, Tingu! Nestalo se ti nic?“ křičel Kim a křečovitě se držel.
Žádná odpověď. Nové zablýsknutí a zahřmění se vrátilo s ozvěnou kolem skály.
„Tingu! Kde jsi! Slyšíš mě?“
Ticho. Kromě kvílení větru a deště, bičujícího skálu, žádná odpověď. V dešti bude cesta klouzat a Kim se nebude moci k Tingovi dostat. Proč jenom včas nesouhlasil s tím, aby se vrátili? Co teď bude dělat?


5. Záchrana

Kim se nemohl rozhodnout. Myšlenky mu vířily hlavou. Má se pokusit Tinga najít a riskovat, že spadne ze skály také? Nebo má pospíchat co nejrychleji domů a sehnat pomoc? Lilo jako z konve a studené kapky mu crčely za krk. Bylo mu těžko u srdce. Je to jeho chyba, že Ting spadl.
„Tingu!“ zakřičel proti větru a dešti. „Odpověz mi! Tingu! Tingu!“ Ale odpověď nepřicházela. Ach, Bože, co se jen Tingovi stalo? Bože... Mohl by mu Bůh pomoci? Vzpomněl si, že na jednom setkání se mluvilo o tom, že Bůh křesťanům pomůže, když jsou v nesnázích. Kim teď byl v úzkých, ale ještě nikdy v životě se nemodlil. Může ho Bůh slyšet v opuštěných, studených horách? Nakonec se rozhodl zkusit to a nejistě poprosil Boha, aby mu pomohl Tinga najít. Trochu se mu ulevilo.
Obrátil se a opatrně slézal dolů po kluzké stezce. Prsty se mu chvěly. Postupoval velmi pomalu. Dostane se vůbec někdy z té strašné skály?
Náhle nad sebou zaslechl rachot drolících se kamínků a nějaký hlas zavolal: „Hej! Co ty tam děláš v tomhle počasí?“
Kim nemohl uvěřit svým uším. Někdo, kdo mu pomůže – a kdo pomůže Tingovi! Odkud se tu ten člověk vzal? Potom si vzpomněl, že časně ráno s Tingem viděli nad sebou šplhat nějaké muže. Mysleli, že se chtějí dostat průsmykem do Sha Tinu, malého města v údolí severně od Lví skály. Ale oni místo toho šplhali na vrchol.
Přitiskl se ke skále a vzhlédl. Ano, byli tam tři muži, kteří se blížili směrem k němu.
„Ach!“ vydechl. „Jsem tak rád, že vás vidím! Ting a já jsme tu uvízli, když začala bouřka. Potom Ting uklouzl a já nevím, kde je. Myslím, že bude asi zraněný. Volal jsem na něj, ale neodpovídá.“ Kim se celý bledý prosebně díval na muže.
„Nejspíš se skutálel daleko,“ řekl jeden z nich, „a tak tě možná neslyšel. Za cestou padá skála téměř kolmo. Pojď, pomůžeme ti tvého kamaráda najít. Přestává pršet, takže ho určitě najdeme.“
Kim se cítil mnohem bezpečněji, když se držel jednoho z mužů za ruku. Stezka byla stále kluzká, ale vítr už tak silně nefoukal a mraky se protrhávaly. Obloha nad horou se zdála trochu světlejší, ale nad přístavem bylo stále zataženo. Za chvilku slezli níž, kde už rostla tráva.
„Tingu! Tingu!“ křičel jeden muž. „Kde jsi?“
Ticho.
Muži se rozdělili a začali Tinga hledat. Náhle jeden zvolal: „Tamhle je! Pojďte sem, musíme ho odnést dolů, je ošklivě zraněn!“
Kima zaplavila úleva. Našli ho! Když ale uviděl Tingův popelavý obličej, zavřené oči a šaty potřísněné krví, byl to pro něho další otřes. „Je mrtvý?“ „Ne, není,“ řekl muž, „ale puls má slabý, prostydl a je v bezvědomí.“ Zdálo se, že má zlomenou ruku, na koleně měl tržnou ránu a oblečení celé promáčené.
Jeden z mužů Tingovi svlékl mokrou bundu a druhý ho rychle zabalil do svého svetru. Třetí si svlékl košili,roztrhal ji na pruhy a ovázal Tingovo krvácející koleno. Potom ho opatrně nesli dolů po cestě k hlavní silnici.
Kim je následoval, vyděšený a zesláblý. Bůh mu pomohl a Tinga našli. Byl ale vážně zraněný a vypadal, jako by umíral. Kdyby zemřel, přišel by do nebe. Tak to alespoň říkal ten mladík v zelené košili. Co kdybych zemřel já? Přišel bych do nebe? Kim se otřásl hrůzou, protože si uvědomil, že odpověď zní – ne. Jak to říkal tehdy ten host na prvním setkání? „Cesta do nebe začíná prvním krokem, krokem víry.“ První krok – neměl bych ho udělat?
V ten okamžik dorazili k silnici. Projíždějící auto zastavilo a zavezlo je do blízké Baptistické nemocnice. Zatelefonovali oběma rodinám, co se stalo. Všichni se samozřejmě polekali. Tinga hned ošetřili a. Kima odvezli domů a uložili do postele.


Ukázka z knihy „Kim a Ting“, Copyright © 1997 SAMUEL, Biblická práce pro děti